NÁVRAT.

Měkce, jak se vločka schvívá,

tiše, jako slza splývá,

za soumraku v chladné rose

moje štěstí vrátilo se.

Moje štěstí, kde jsi bylo,

kam jsi mi to zabloudilo,

že ti v tváři úbělové

tolik toho smutku zbylo!

V dalekém a mhavém kraji

bylo jsem, kde přebývají

ti, kdož odešli ti v dáli;

od tebe mne s sebou vzali.

Z nich, pro něž je marno lkáti,

už se nikdo nenavrátí,

já však prošlo temnou branou,

bych ti řeklo: Na shledanou!