Návrat.

S vojenskými korouhvemi

Vrací hoch se z ciziny,

A již líbá svatou zemi

Milované otčiny;

Ani ve vsi, ani v městě

Nepomešká na své cestě;

Touha jeho kroky stále

Žene dále.

A již vidí známých věží

Zlatoskvoucí vrchole,

A již krokem lásky běží

Přes pahýly, přes pole.

Žádné místo dřevné bavy

Chůzi jeho nezastaví;

Touha jej pohání stále

K předu dále.

A potká-li z rodné vísky

Známého či přítele,

Pozdrav jen a ruky tisky

Vyměňuje vesele.

Rozpravy nechává sobě

K příhodnější milé době;

Teď jej touha žene stále

K předu dále.

Již v radostném srdce tluku

Zří otcovský drahý dům,

A již vroucně líbá ruku

Milovaným rodičům.

Počíná vypravování –

Ale hoch nemá tu stání;

Sladká touha žene stále

Ještě dále.

Oknem dívčina vyhlíží,

Na milence čekajíc,

A když hoch se vesel blíží,

Jako laň mu letí vstříc.

Radostná to byla doba,

Když si padli v náruč oba;

Tady hoch by zůstal stále –

Nechce dále.