NÁVRAT

Na žhoucích srázech Sicilie,

jichž ticha nikdo neruší,

u mramorových trosek chrámů

kdys zasvěcených Venuši,

uprostřed moře zvlněného

kovových vesel pohyby,

nad tichem jezer čekajících,

až luny svit je políbí,

tváří v tvář sochám, jejichž tvrdě

bělostný plamen zazebe,

uprostřed slunce, vln a písní

já myslel stále na tebe.

Po dlouhé pouti stojím nyní

u Tebe, královno a sne!

Vidím Tvá ústa – k mým je nachyl

a nedovol jim říci: Ne!