NÁVRAT.

By Josef Šimánek

Šel táhlý výkřik v les jak smělé řičení,

až skála nad tůní se plesem zachvěla

a hymnus mateřství a slávě rození

v nadšení bezmezném v hloub temnou vracela.

A stromy změnily se v řadu pochodní

s divoce rudými, žlutými chocholy,

jež lily v bouřlivé a časné šero dní

ke slávě Podzimu své hrdé plápoly.

A v řece mlhami v tmu bíle kouřící

ty pyšné požáry zpět odrážela zas

zrcadla zčeřená v hře s věčnou vichřicí,

jež prstem nezbedným nymf zčechrávala vlas.

Vše hřmělo, smálo se a bujně výskalo,

neb všude přírodou šla slavnost plodnosti,

a všecko věřilo a všecko doufalo

ve věčném zmírání v dny věčných mladostí.

Byl říjen královský pln bouřných zpěvů svých,

byl říjen žlutavý i rudý šťávou rév,

jež Zemi tryskala z dvou prsů mateřských,

by sluncem posvátným mdlou oplodnila krev.

Z pahorků vzdálených ples vinobraní zněl,

to oběť děkovná za bohů svatý dar,

by vléval nadšení do pozdvižených čel

a smělé myšlence dal barev lesk a tvar.

V té chvíli k oslavě se připojil i les,

v zvuk píšťal třtinových se změnil větru van,

a k nebi rudému se bouřný jásot nes:

jsou živi bohové, ať žije velký Pan!

Tenkráte v opojné jsem viděl závrati,

jak bytostmi se les kol celý oživil,

a fauna kozelce jsem viděl metati

uprostřed živoucích a smějících se sil.

Spanilé dryady pak před sebou jsem shléd

pleť těla božského prosvítat větvemi,

jak skryta za keřem, jenž rudým listím kvet,

úsměvem veselým a bujným kyne mi.

Jak listí rudavé byl rusý její vlas,

s nímž v sladce vášnivé se tÓny rozhořel,

co drobné lístky dva keř pod paží jí střás

a jeden rudý list jí pod klínem se rděl.

Žár palčivý mne jal, i odhodil jsem šat,

a výkřik radosti se vydral z mojich úst,

a oheň olympský mi počal v hrudi plát,

dvé rohů ucítil jsem z čela svého růst.

Jak k sladké dryadě jsem spěchal v zápětí,

a něžně položil ji v trávu pod keři –

jak s božským tělem tím jsem splynul v objetí,

jak vřesem vonělo a douškou mateří!

V té chvíli rozuměl jsem hlasům tisíci

a hudbu červánků i zřídel chápal jsem

a cítil, rozkoší svých písní bouřící

jak splývám s přírodou, jsem jedno s Olympem.