NÁVRAT

Tak denně se mi vracíš, bez ohlasu

svých kroků v předpokoji,

bez pohybu, jímž dotýkals se vlasu,

ruky mojí,

bez polibků svých žhavých –

přede dnem –

do ticha samoty, do nocí tmavých,

bych cítila, jak duší k sobě lnem.

Tak denně se mi vracíš přes prostory

odchodu svého,

přes neznáma hory,

přes hradby skutečnosti.

Umdleného

tě vítám, vyprovázím...

V předpokoji

tvůj krok se neozve, když přede dnem

návratu naplněna tajemnem,

z příbytku svého v nový život vcházím.