NÁVRAT.

Dala’s mi na stůl šeříku květ,

aby mi voněl, přijdu-li zpět,

sama jsi odešla, nežli se stmělo

černavou, z které už v daleku hřmělo.

Vdýchal jsem z bezu duše tvé vzkaz,

slyšel jsem z bouře života hlas,

jásavý touhou v živelné zlobě.

Zpěněnou vodou plavím se k tobě.