Návratu není.

Dlouho jsem váhal: Jít či stát?

Stál jsem jak voda nad mlýnským kolem,

dokud ji nestrhne příkrý spád – –

Srdce mi bušilo, hlava šla kolem.

Přišla má řada... Musím jít.

Proud mě již trhá, země má volá,

umírá národ můj – – nesmím hnít,

kdyby mě rozdrtit měla ta kola...