NÁVŠTĚVA PŘED OPERACÍ.

V onen den příšerný před mojí operací

kdy pot mně v krůpějích se perlil na čele,

(ó, z duše poslední se naděje mně ztrácí) –

mne přišli navštívit dva dobří přátelé.

A sedli u lože a vážnými se zdáli,

a zrak jich pozvedal se časem nahoru,

když něco nesměle se smíchem povídali,

a já též usmíval se k jejich hovoru.

Vsak žlutosť ve tváři mé dojala je asi,

– já aspoň poznával jsem dobře úžas jich –

neb náhlá vzpomínka snad na minulé časy,

na noci probděné v kavárnách veselých! –

A jejich útěchy a maska hrůzy jejich

mé jenom dráždily, já myslil na ráno,

kdy přijde professor... v těch vlídných obličejích,

že zítra dokonám, snad bylo napsáno!...

A když se loučili, já pohléd’ na ně dlouze,

v tom dlouhém pohledu jsem nemoh’ bolest skrýt,

ten němý povídal, ne navštívit mě pouze,

vy jste se, přátelé, už přišli rozloučit...