NÁVŠTĚVA V OPUŠTĚNÉM OTECKÉM SADĚ.

A na sad šel jsem, jejž kdys otec sázel,

v něm z mladých stromků zbyl jen starý kmen,

byl vydoutnán a sněti stářím sházel,

byl teskností jsem uslzen.

Keř růží pod okny byl potrhán,

stál asi drahně let už bez ozdob,

a býlím zarost’ polí plzný lán,

ni květu nebylo na otcův hrob.

Šel nazpět jsem jak do vyhnanství znova

a podál domků na mezi jsem kles’.

Šel s jiskrnou jsem touhou do domova

a z domova jsem nazpět slzy nes’.