NÁVŠTĚVA

Pod mými okny v záhonech

spí kosatce v svých modrých snech.

Mdlou vůni roní hebkou tmou.

V dál beránci mlh nebem jdou.

Je vlažné přítmí. Světnicí

se řine světlo zářící.

Sním zadumaný v ústraní

a hroužím čelo do dlaní.

A bílá Paní s korunou

jak vánek vchází v jizbu mou;

té chvíle kosatce mé sní,

že kvetou září měsíční.