NÁVŠTĚVA.

Tys přišla mne ve snách navštívit,

když nad městem vlál už mrtvý klid,

jak stín jsi se shoupla lehýnký,

ty čarovný květe vzpomínky!

Já vrátil se v dálnou minulost,

když přijel jsem k Tobě jako host,

jak na saních letem spěl jsem tmou

po sněhové pláni v náruč tvou!

Jak tenkráte zvonků čistý hlas

se tišinou noci jemně třás,

až k Vašemu domu dojel jsem,

kde čekala jsi mne s úsměvem.

Tam dříví už v kamnech praskalo

a důvěrné teplo sálalo,

tvé vlasy pod mými pocely

tak opojnou vůní voněly!

Vše vichřice času roznesla...

Já dál bloudím žitím bez vesla,

a zahořklý zbyl mně v srdci vzdor,

když zapadla’s navždy za obzor!