NÁVŠTĚVA.

Je pozdě, smutný přišel host,

ty znáš jej – sluje minulost

a hledí na nás u stolu,

kde sedíme dnes pospolu.

Jsou smutné oči ve žalu –

tvá líc má bledost opálu,

proč děsíš se, že přišel host,

ty znáš jej – sluje minulost.

Je mrtvo vše – nuž vzhůru číš

i odpuštěno všecko již. – –

Proč trváš, drahá, v zmlklosti?

vím: je ti líto mladosti!