Nazdar, ty veselý, studentský živote,

Nazdar, ty veselý, studentský živote,

sbohem buď, na věky sbohem!

Plnýs byl rozmarů, pestrého střídání,

kvítí pln, někdy i bláta,

co ruka kantorská na tebe šplýchla.

A kvítí vonělo, dýchalo láskou –

Co dívčích vzpomínek

zalétá za tebou,

živote jarosti, mládí a síly.

Jaké to bývalo blaho,

když po námaze trudné

dívčí ret na můj se lepil.

Byla to bystřina horská,

co se nám po ní tak jelo.

Jak mořem života poplynem?