Ne jedno jaro, všechna jara svá

Ne jedno jaro, všechna jara svá

tvou sladkou láskou vyplnit bych chtěla;

ne jedno jaro, všechna jara tvá

bych jejím vonným dechem provoněla.

Co život jenom jednou přinášívá,

když jediné své jaro utratí,

co rok by láska naše, věčně živá,

nám dávala v svých slastech v závrati.

Nad námi bouře šly by beze škody

vždy novou hlásajíce pohodu,

v nás přichystáno na lásky vždy hody

a na myšlenek zlatou úrodu.

A tam, kde na druhé by jen se šklebil

hrob otevřený, smrti prázdnota,

kryt měli bychom, jenž by hrobem nebyl,

v něm místo hrůzy sladká dřímota.