NE KRÁSA.

Ty žhavé předtuchy – tak mocně svádějící

na měkký, vonný mech, hloub k lesním tišinám –

Vám vtiskly čarovný ten výraz v bledou líci,

oh, vaše rozkoše mne upoutaly k Vám!

Svou krásou, dobře vím, Vy mne Jste neranila.

Ne, byl to výbojný jen zážeh ve zracích,

sled Vašich rozkoší a cizí vášně síla –

žár, Vámi prožitý, mne jistou ranou stih’!

Jak vítěz, chvátící zbroj padlých útočníků,

Vy žár, cit milenců Jste vpila, ukryla

do svojí bytosti! A Vaše oko v mžiku

Tou silou zdvojenou teď blesky vysýlá!

Jak velkou mělo moc to štěstí v okamžiku!..

Vám pečeť rozkoše vždy z čela bude plát,

rys touhy nezkrotné je vryt kol Vašich rtíků –

a jednou budete s tím rysem umírat!