NE, NECHCI VĚDĚT!

Když pozoruji svoji duši,

jak v snění leží obnažena,

tu vidím, jak v ní ve všem hnutí

jen zdánlivě spí skrytá žena.

A vím, že nesmím pohnout rtoma,

ni hlavu sklonit v zadumání,

vždyť žena ve mně spí jen lehce

a probouzí se z nenadání.

A vím, že kdybych ve své duši

jen hrstku květů rozhodila,

tu ženu, – nervosně tam snící,

bych okamžitě probudila.

A vím, jak by se rozbouřila,

před sebou stanouc obnažena. –

Ne, nechci vědět, jak to bude,

až v duši mé se zbudí žena!