Ne, není NIC, i slovo to jen hlas;

Ne, není NIC, i slovo to jen hlas;

objevy všechny, našich vjemů mam,

že není nic a vše jen blud a klam,

vždy opak, část, rub skrytý za obraz

nástrojem smyslů poučuje nás.

Být kdos a cos, ten divý hlavolam

v nás sobě pustý vysvětlil by sám.

Co s životem? Jen nástroj smrti tas!

Tak otázek se zbavíš na tisíc,

a nebylého závratný v nic vír

tím zmizí, a pak nic, nic, věčné nic...

Rab podvodníků zdolej šest, či pět

a z ničeho bez konce stvoříš mír

té hmotě, myšlenku jež rodí v sled.

Jest HMOTA, myšlenku jež rodí v sled

vývojem prostým, zřejmým zákonem,

z chaosu praslunce, pak slunce, zem,

hvězd mléčných drah nesmírný bezpočet,

z praprvku, pratvarů až žití vznět

jde z buňky životů dál stem a stem

až k vědomí a v tajemné: já jsem,

pak mrtva měsíců spočine v led,

bezměrných, nových čekat možností – – –

V tom klid a mravnost své znát: kam a zda,

duch věčných hmot že silou, vlastností.

Vše práce zradí, co lze vyzvědět

i záhad marnost citu, jíž se zdá:

duch podstatou, ideál jeho květ.