Ne strachem, ale blahem.

Šli v těsné řadě, bledí, smrti hrůzy

již lačný jícen vstříc jim otvíraly;

řev lvů diváci vzkřikem udolali:

„Teď bude konec křesťanské té lůzy!“ –

Šli jako k hodům pevným krokem v chůzi,

mužové, ženy... Jenom hošík malý,

kdy matčiny jej v potisk lokty jaly,

chvěl se jak lístek v bouři na haluzi.

„Zachraň svůj život!“ tyran hochu radí

„ať blázni jenom na ty jatky spějí,

lev nelísá se, tlapou nepohladí!“...

„Jen ať si zuby lačný lev tvůj chystá!“ –

děl hoch – „ty myslíš, že se strachem chvěji?

Ó ne! – jen slastí, že již spatřím Krista!“