Ne Ty, to jakás síla neúčelná

Ne Ty, to jakás síla neúčelná

Tvou tvůrčí práci kazí zlomyslně

jak proud, jenž zabraňuje vzduté vlně,

by k břehu přilehla. Na místa čelná

spíš prázdným mozkům proniknout dá plně

než myšlence, a rázná ruka dělná

na dvojí práci síly svoje dělí:

ji k činu zvedá, proti nepříteli.

Však tenkrát, když již unavena klesá

a díla vzdává se, jež marným zdá se,

Ty sluncem jsi, jež z mraků usmívá se

a malomocné zvedá na nebesa.

Šíj pokorní a ruce opět vláční,

zas loďka rozjela se proti proudu.

Ne po lidském, po božím jenom soudu

o díle vytvořeném duše lační.