Ne v bouři dnů...

Ne v bouři dnů, kdy obzor tmavý

kol trhá vášní rudý blesk,

kdy mračna letí kolem hlavy

a v srdce hloubi padá stesk –

ne v chvíli té, kdy v zanícení

má hruď se city rozchvěje,

kdy duše, lyra, v tichém znění

svých hlubin ohlas zapěje,

ne, zadumán kdy zřím ti snící

v tvém tmavém oku perlu spát,

a přes tvé čelo dumající

se chmury vidím ubírat –

leč v rakvi tich až budu spáti,

dej polibek mi na čelo!

o tenkrát vše se ke mně vrátí,

co kdys mi v žití chybělo.