Ne vždycky slunce, někdy také mrak –

Ne vždycky slunce, někdy také mrak –

déšť teplý padá, vzduch jest něm a tich,

houf dětí, samý křik a žert a smích,

se náhle rozprchl jak hejno strak.

Ne vždycky úsměv, jenž je prázdný brak

a lživý chlubně vyvěšený vích,

též někdy slzy – víc je pravdy v nich,

vždyť život celkem nesnáz je a tlak.

Kdo sleduje ho okem pozorným

a zří, jak všecek strastem náleží,

jak chvíle veselá je krádeží,

sám sobě plnou pravdu nesvěří,

však úsměv lidský jest mu odporným,

a plesu klamavému nevěří.