NE, ŽIL JSI PŘEC...

Pod travou zde, akátu haluzemi

už dvanáct roků spíš, můj otče, v zemi,

a pravdou nezdá za dnešních se chvil,

žes vskutku žil.

Žes miloval a měřil v dobrý cíl,

se prací bránil do posledních chvil

a doufal, zoufal a pak zrazen všemi

žes trpěl němý.

Ne, žil jsi přec! Zde nad tvým rovem

tvou duši cítím v ruchu novém –

spi v klínu země!

Spi, otče, spi, tvůj sen buď tichý,

kus tvého vzdoru, kus tvé pýchy

tu zbylo ve mně!