Ne!

Pištce jali Pasováci:

„Dudej, dukát chceš-li!“

„Jak? vždyť bych vás koupil všecky

za zlámanou grešli;

kdež byste vy dukát vzali?

dukát – totě zboží!

leda jste ho někde strhli

s hrdla Matce Boží.

Ne! Nedudám!

Věru vám ni za dukáty

nenafouknu měchu,

máte všickni na svých rukou

krev pobitých Čechů;

řádili jste jako bouře

v široširém lese,

posavad ta země vzdychá,

posavad se třese.

Ne! Nedudám!

Zmořili jste české kraje,

sžehli české zboží,

na růžích jste sobě stlali,

nám na ostrém hloží;

vaše zlato taveno je

z naší české rudy;

než bych vám hral, na sto kusů

rozbiji své dudy.

Ne! Nedudám!

Proříznu radš temlov vzdutý,

píšťalu radš strhnu,

zlomím švarné kozí růžky,

do ohně je vrhnu;

zajděte si na rozcestí,

havrani kde křehcí,

ani čert mě nepřinutí

dudat, komu nechci.

Ne! Nedudám!“