Nebeklíč. (III.)

Druhý den kmotřička v noční čas

k nemocné rybářce přišla zas.

„Vím, kmotra, vím všeho příčinu,

chlapec má v jezeře dívčinu.

Já včera pod večer číhala,

z olší se na oba dívala.

V tom, kmotra, čáry jsou, věřte mi,

vždyť pravá láska jen na zemi!

Ráno však v rákosí zajedu,

snad tajnost na světlo přivedu.“ –

Třetí den kmotřička v poledne

k posteli k rybářce přisedne.

„Ach! bohu poručte synáčka,

víla si zvolila miláčka!

V rákosí ukryta na loďce

ve dne jak mrtvá spí hluboce...

Krásná je jak vodní lilie

zvonec když v měsíčku rozvije;

koho si vyvolí, zahyne, –

víla pak v noci zas uplyne.

Nesu však všemocné koření:

to chlapci jistě dá spasení;

po tři dni na srdci noste je,

ono pak mrtvolu zakleje.“ –