NEBESKÝ PŘÍPITEK

Vysoko v blankytu mizí mohutný vznešený orel.

To je má vesmírná touha!

Na jeho perutích ležím, zářivě blažený člověk

nesený k hostině bohů...

Nad moři, nad vrchy, městy,

nad vírným života shonem,

v nejvyšších myšlenek sídlech bohové trůní,

bohové všech dob a tvorů.

U stupňů duchové krásy,

u stupňů poznání pravdy

snáší se vznešený orel s břemenem lidským,

káže mi stoupati vzhůru.

Vcházím v střed světlého kruhu,

nahý a pokorný člověk,

shlížím se ve tvářích bohů, které mou zrcadlí bytost

jako hlaď širého moře zrcadlí zdrobnělé hvězdy.

Naslouchám zmnoženým sluchem

o řádu vesmírném písni,

kterou sfér hudebník hraje

k slavnostní hostině božské.

Na stole hodovním vidím,

v bezmezném slavnostním sále

vodu, vzduch, hlínu a oheň,

věčnou to potravu bohů.

Zastřená žena se blíží

ke mně, jenž v pocitu zbožném

ve středu božského kruhu

oslněn jasností stojím.

Podává na uvítanou

zářivý sluneční pohár,

abych moh’ připíti bohům

blaženým plamenným douškem.

Oběma rukama zvedám

k ústům svým, žíznícím stále,

nebeský hořící pohár:

piji a piji a piji.

Vznešená vesmírná moudrost

hasí mou pozemskou žízeň.

Opojen závratným douškem

kácím se u stupňů bohů.

V chaloupce na kraji lesa

procitám k všednímu žití,

slyším křik lidí a zvířat,

slyším zpěv nerostů, rostlin.

Rozumím pojednou jasně

všemu, co vůkol se děje,

co dříve zmatkem se zdálo,

co dříve zastřeno bylo.

Pronikám duchovým zorem

prahory, bezedná vodstva,

v etherné moře se dívám

k nejzazším, nezřeným hvězdám.

Prapocit božství mne prochvěl,

prožehl celou mou bytost,

žilami protéká světlo,

mozek můj sílí a jasní.

Mohu teď naslouchat stále

o řádu vesmírném písni,

kterou sfér hudebník hraje

k slavnému božskému kvasu.

Slyším ji v tikotu ptáka,

který se ukládá k spánku,

slyším ji v oráčů práci,

kteří jdou za svojím radlem.

Slyším ji v uličním shonu

velkého rušného města,

slyším ji v hukotu strojů,

v soptění ohnivých vrchů.

Slyším ji v tanečním reji,

slyším ji v umrlčích síních,

nemohu zbavit se nikdy

čarovných písně té zvuků,

za kterých v nadšení hvězdném

připil jsem z poháru slunce

v nesmírném slavnostním sále

bohům všech časů a tvorů.