Nebezpečí.

Chceš vyhnout se mu? Všady na tě číhá,

u každé chaty, na vsi jako v městě,

ve bouři zimní, letní ve siestě,

když líbá ret a pohár dlaň když zdvihá.

Jest splašený oř, balvan spadlý v cestě,

jest obraz, socha, melodie, kniha,

jest skály tes a v poli pluhu rýha,

dnes žurnál tvůj, zaťaté zítra pěstě.

Jest vždy a všade. Osud sám je vodí

a v lidskou dráhu, jak mu libo, staví,

v něm člověk umírá a v něm se rodí.

Plného klidu nemáš ani chvilku,

stín nebezpečí vlá vždy kol tvé hlavy,

projdeš-li netknut – spáchal Osud mýlku.