NEBEZPEČNÁ.

Na perském koberci tu leží nahá,

jak vyšla, krásy zázrak, z koupele;

spí serajl, ó co v duši cítí blaha,

jak proudí krev v ní jaře, vesele!

Žert nebo choutka, ručkou chtivou sahá

po dýce z damascénské ocele –

však vytáhnout ji z pochvy ještě váhá,

a v ozdob směs jen zří teď nesměle.

Zde žena a zde dýka – obě zrádné,

dřív, nežli tušíš, do srdce vjel hrot –

však horší žena, jí nic neovládne.

Jen chtíč jí vůdcem, když tě chytne v sítě –

však náruč tu bys rád vzal za život

a mroucím rtem jen šeptl: „Miluji tě!“