Nebojte se, málověrní!

K obloze ptáče lítá,

ztrácí se v modré dáli,

prozpěvem nebe vítá,

věčného Tvůrce chválí.

A když se s nebes kraje

k matičce zemi spouští,

zrnko mu v líše zraje,

červíčka najde v houšti.

Na zemi kvítko prosté

v nizounké roste trávě,

dobrotou božskou vzroste,

v nádherném stkví se hávě.

Méně-li člověk jesti,

nežli to kvítko, ptáče?

Ty-li Bůh mocný pěstí,

netřeba tobě pláče!

Předně dbej nebes chleba,

kochej se v ctností kráse:

pro zemi čeho třeba,

o to Bůh postará se.