NEBUDEM’ PLAKAT..

Och, nebudem plakat...

Bylo by marno vzpomínat stesků,

vzpomínat starých bolestí...

Otevři srdce, duše má drahá,

a nech v něm růže vykvésti.

Bylo by marno vzpomínat slzí,

které dřív v duši pálily,

vzpomínat trpkých, bolestných chvílí,

které jsme kdysi zažili,

vzpomínat, kterak zhořklo nám víno,

myslit na květ, jenž nedokvet’,

vzpomínat písní, zapadlých písní,

myslit na pláč, jenž v duši slét’,

vzpomínat chvílí, zahořklých chvílí,

uvadlých květů v zahradách,

vzpomínat, kterak ničící rukou

život do květů snů nám sáh’.

Nebudem plakat –

Rozkvetly písně, umřely stesky,

květy se bělí v alejích,

rozkvetly růže, rozkvetly bezy,

na lukách kvete štěstí smích.

Otevři srdce, setři své slzy,

v srdci nech písně vykvésti,

Dafnis já tichý budu ti zpívat

romanci sladkou o štěstí,

o novém štěstí májových nocí,

o květu tichých alejí,

o princi, který princeznu ztratí,

ale kdes v růžích najde ji,

o tom, jak život béře a dává,

co kdysi vzal, že navrátí – –

Duše má sladká, vyprahnou slzy

v hýřivé lásky závrati.

Vzpomínky spálí, bolesti zžehne

jediná chvíle zářivá...

Klekněme k slunci v modlitbě jedné,

ať duší naší zazpívá

symfonie o vztýčených chrámech,

které nám Síla ochrání,

o tom, jak přišly radosti nové,

o novém v dálkách svítání –!