Nečekám.

Uprostřed nejhorších běd

a největších trýzní

veselou píseň si zpívám.

Na ty, již kdy mne zklamali,

jasně se dívám,

domovem celý mi svět,

v mír mi vše na konec vyzní.

Říkají: Šťastna je. – Jsem. –

Mám záruku štěstí

ukrytu v duše své míru.

Tajemství velkého poznání –

nezlomnou víru.

Kol zklamání projdu jak snem

a ve tmu znám světlo si vnésti.

Nečekám, dávajíc, nic.

A proto, kdo dal mi,

jako když stonásob dává.

Stačí mi vztažené dlaně,

jež dovedou brát.

Dary své položím na ně

a miluji, aniž bych řekla –

i ty měj mne rád!