NECH V DROBNÉ DLANĚ...

Nech v drobné dlaně své mi sklonit čelo,

útěchou jejich chvíli nech mě žít,

tu celou dnů svých tíži složím na ně,

dny bezútěšné kolem nechám jít.

Nech v drobné dlaně své mi sklonit čelo,

jich požehnání vlij na hlavu mou,

jich lásku velkou, jejich zkonejšení –

neb k smrti smutno mi, a dny mé pusté jsou.

Laskavé tvojich dlaní usmívání

mě zkonejší jak dítě matky hlas,

když usíná, a všecko odpuštěno,

čím zhřešilo, a vše je dobře zas!