NECH VYZNÍVAT...

By Tereza Dubrovská

V té písni vroucí, jež v mé duši zvučí,

nech’ vyznívat noc nádhernou tu, skvoucí,

květ rudých růží v snícím sadu pučí

v té písni vroucí.

Slyš, vonným šerem slavík počal tlouci,

a bílá řeka monotonně hučí,

a v olších mušky svítí, zlatí brouci.

Noc do vod svála hvězdy nehasnoucí

a příroda si klesla do náručí –

Plod uzrává a klas se vlní dmoucí –

Mé srdce, ztiš se! Co Tě ještě mučí?

Nech’ vyznívat noc nádhernou tu, skvoucí,

v té písni vroucí!