Nech vzplanout!

Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech

jak východ nebe v nachu plamenech;

hle, andělé na křídlech zlatou zoři

mně nesou z temnosti a z hloubky moří.

Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech

jak rosu žhavě v květů lupenech,

kam červánky svá rudá křídla noří;

to srdce ledové: ó nech ať hoří!

Ať z duše prchne noc a stín a šeř

a srdce mé ať mystický je keř,

zkad obraz Tvůj se zvedá usmívavý.

Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech;

než potřísní je všedních citů dech,

ať láska Tvá je, nebes Paní, ztráví!