Nechci, abys cítil, že jen žena

Nechci, abys cítil, že jen žena

přišla k tobě dnes v podvečer

nahá v své touze

jak perla, vylovená z tůně vod.

Nechci, abys viděl jen světlý bod

mého rozkvetlého těla.

Jako člověka mne přivítej,

a čím jsem zesmutněla,

rozvesel.

Je tak těžko přivítat lásku

a nezranit ji,

je tak těžko do zlata přiodít ji,

princeznu nečekanou.

Jak mne uvítáš?

Na prvním tvém pohledu, na prvním polaskání

závisí celý život!

Ty jsi jak lovec na čekání

a já srnou, štvanou

v lásky houšť.

Nech mne usednout u dveří

a nezvi mne dříve dál,

teprv až duše uvěří

tobě i zášeří.

Nech mne tam svítit

a čekat na zázrak!

Mám horké dlaně

a chci jimi život brát

za srdce,

svou lásku mít ku obraně

a ne si s ní hrát!