Nechci pod drn.

Kde jste, dávné časy, dávná léta?

bývali jsme statni – po všem veta,

po všem veta, škoda, smutno všudy;

se mnou vzdechněte si, věrné dudy!

Změnila se léta, prchly časy;

zavolám-li do hor, kdo se hlásí?

Nepřítel se hlásí, žalem trnu,

jest mi, jak bych ležel vespod drnu.

Já však pod drn nechci ještě věru,

dokud, kdo mě prali, nepoperu;

nechci bubnem býti země hrudám,

pokud škůdcům skočnou nezadudám.

Pokud píseň má jim nepomůže,

že vyletí zlostí z hadí kůže,

z hadí kůže závisti a zloby,

pak co chceš, můj Bože, se mnou robi!