NECHCI TĚ KLAMAT.

Nevložím na čelo tvé věnce nevěsty,

nechci tě klamat,

snad bych tě opustil uprostřed již cesty,

illuse proč rvát?

Sesláblý a mdlý jsem, mé rámě nervosní

podpírat tvůj sen,

lhostejně poslouchám, jak chladně píseň zní,

pro niž jsem zrozen.

Cestami cizími povedem svoje dny

ve smíchu, v pláči,

my víme, že touží po sobě naše sny,

a to nám stačí.