NECHTE MNE BÝT.

Nechte mne být, vy dobří přátelé;

čím jsem, tím jsem, a jsem-li bídným – ano;

váš úsměv neshladí mi vrásku na čele,

můj žal – jím zábavy vám chvilky neubráno.

Já nikomu jsem z vás neskřivil vlásku,

mne nenávidět nemůž’ nikdo z vás,

jen vaši úsměvnou si nechte lásku,

mně bude snáz’.

Já jednu perlu měl, jíž můj byl život celý,

já sám ji pochoval a teď? – Jí tam je líp’

a vy jste na ni všichni zapomněli,

a o mne brousíte svůj všední, nízký vtip!

Nechte mne být – svou bolest neprodám,

mé perly chvit mi stačí v bledou skráň –

nechte mne být jak uštvanou tu laň,

já chci být sám.