Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou

Nechtěj, bratře, nad svou nad chudobou

Vylévati srdcejemné stesky!

Chtěltě tomu Bůh tvůj nadnebeský,

By tvůj život potkal se s tou mdlobou.

Chudoba jest církve svaté zdobou,

Pro ni psány věčné slávy desky;

Nebes tvorce velebnosti blesky

Pod chudoby skrýval pod podobou.

Tať choť Páně; k ní lne ve vší lásce,

Ji k svých synův ustanovil částce;

Stráž všech nebes chudobě jest vzdána.

Přestaň tedy nuzným sebe lháti;

Chud-liž onen, jenžto může zváti

Bohem svým, svým všechnem světa Pána?