Nechtěj láti slzám u člověka,

Nechtěj láti slzám u člověka,

Neměj z něho pro ně posměchu!

Jsouť mu v hoři v milou potěchu,

Bez nich duše zoufala by měkká.

I když radost jako proudná řeka

Pod duše se vkradla pod střechu,

I tu v tísni slastí oddechu

Útroba vždy z toku slzí čeká.

O vy slzy! Vy jste rosa svíží

Pro popluží suché života,

Vy jste perly, v nichž se nebe zhlíží.

Otavte mne při poslední době,

Zasviť mně z vás nebes blyskota,

A pak plačte někdy na mém hrobě.