NECHTĚJ VÍC!

Ne, nechtěj víc, než dát chce Bůh,

tvůj Otec láskyplný;

ať přes loď tvoji, bouř a vzruch,

se převalují vlny!

Své srdce v dlaně jeho vlož

jak ulekané ptáče

a důvěru svou v něho zmnož

tak klidný, bez slz, pláče!

Ne, nechtěj víc, než Bůh chce dát,

tvůj Otec dobrotivý,

a s vůlí jeho smiř se rád,

syn jsi, kdo vlas ti zkřiví?!

Je hoře, ztráta jenom stín,

jenž přes cestu lét’ plaše;

však On je slunce, jeho klín

a náruč, ty jsou naše!

Ne, nechtěj víc, než Bůh dát chce,

moh’ dát by víc než sebe?

až tvář mu skryješ na srdce,

co toužil’s, najdeš – nebe!