Necitelný.

Kveť, růžičko, každým jarem novým,

kveť a kryj se za trnitým křovím,

aby nerval srdce ti a hlavy

v zástění tom mrazný sever dravý!

Sestro, duše tvá též k růžím patří,

zkvítni mile v úkrytu svých bratří,

aby neporval tvé něžné krásy

ženich, jenž se o tvou ruku hlásí,

ženich hrubý citem, tvrdší věru,

nežli mrazný vichr od severu.