Něco za něco.

Pletla jsem si rukavice

z bílé vlny v jarní době,

nit jen zlatá – lesku více –

scházela mi ještě k zdobě.

A tu přišel jonák milý,

nejšvarnější vůkol z chasy,

přišel milý v pravou chvíli

s plavými jak zlato vlasy.

Kadeře jsem pohladila,

pramen zlatý z nich si vzala;

z jeho rtů jsem oheň pila,

duši svoji v jeho dala.