Nedám-li ti láskou svou

Nedám-li ti láskou svou

štěstí a radost nejvyšší,

bude má touha jen výkřikem do tmy,

který nikdo neslyší;

bude ptákem bez hnízda a bez křídel,

bude cestou plnou osidel,

které život škrtí,

bude pomalou a jistou smrtí.

Nezní-li ti sliby všemi

radostný můj smích,

není-li v něm všechno teplo

vonných nocí červnových,

polibkem když neokřeješ,

na mých ústech když se hřeješ,

odhoď mne – květ bez půvabu –

s prsou svých!