NEDEJ ZAHYNOUTI!

Viz, dědictví tvé svaté, kníže Václave,

jak v cáry škube lačná smečka dravců!

Žrec věrný vyštván ranou ruky krvavé,

co zrádná rota lstivých ptákopravců

lid podvádí, ráj kreslíc kejkly do vzduchu,

a metá smolné věnce zkázy k výbuchu!

O, v nebes Vyšehradu jasný kníže náš,

patř na tu hordu žoldáků a trubců,

když, kořist v hrsti, slaví pustý oldomáš

a rouhavými tanci svatokupců

v posvátných týnech křepčí s chlípnic pocely –

a na hnůj hází předkův štít a popely!

Ty, jenž k nám mluvíš v sladkých tonech Smetany,

jenž rosíš nitra staré písně steskem,

tvůj prapor barev dvou, dnes vůdci vyrvaný,

by svaté vatry zahořel zas bleskem,

vzbuď v chabých třtinách přísný tábor Husitů,

jenž lotry v chrámech spoutá – v práva úsvitu!