Nedejme se!

Aj Čechové, vy bratří slavní!

potomstvo hodné statných dědů!

Nám přešlý čas smrt strojil mravní,

chtě vymazat nás z živých středů;

však my se ze mdlob probudili

a osvěžili dávné síly;

budoucnosť nový věk nám nese:

Nuž bratří, žijme! nedejme se!

Naproti nám se moci spikly

od nejnižší až k svrchované,

jež tísnit, šlapat nás si zvykly

a utlačovat bezochranné;

my přec jsme vznesli svislou hlavu

a hlásíme se k svému právu;

svobodný národ pouta střese:

Nuž bratří, vstaňme! nedejme se!

Když jazyk náš, ten libozvuký,

vytlačen s hůry v chýši klesl;

když stíhaly prodajné ruky,

kdo český syn jsa, česky hlesl:

ach jak tu srdce Čechů věrných

přetěžce neslo tisků perných!

Však naše řeč se zas povznese,

jen ctěme ji a nedejme se!

Koruny české práva svatá,

lesk dějin slavné naší vlasti –

vše zničit spěly ruce kata,

i budoucnost nám chtěly krásti!

Však lid náš ví, co druhdy býval,

kdy praděd za vlasť krev cedíval!

zná práva svá a ctí je v plese. –

Nuž hajme práv a nedejme se!

Velicí muži proslavení,

již rozžali nám světla svíci

a lidem hnuli k probuzení,

jsou pro věc svatou mučeníci.

Los krutý v bídu, v smrť je sýlal,

a vrah i zběh jim klnul, spílal!

Teď setba jejich plody nese –

nuž slavme je a nedejme se!

Památky dávné vzdělanosti,

jíž honosil se předek jarý,

i slavné činy rekovnosti,

již osvědčil kdys nad Tatary:

náš „Rukopis“, ty zpěvy vzorné –

vše lží jest chásce pravdosporné!

Však sláva naše nesetře se;

lesk její šetřme, nedejme se!

Čech milovníkem býval míru,

nevedl války pro zisk podlý;

ctě zákon otcův i svou víru,

žil tichém, svatém ve pohodlí:

však lupič zlý-li hlavu vztýčil,

tu povstal Čech a škůdce zničil.

Jak předci naši chovejme se:

milujme mír, však nedejme se!

Jen slaboch volně šíji kloní

pod nohu; jež ho k zemi tlačí;

muž, síly vědom, máchne po ní,

než k zašlápnutí čas jí stačí.

Svobodný pouta zdrtit hledá,

otročit hrdost jemu nedá.

Což v nás krev čacká nepohne se?

Svobodu chtějme! Nedejme se!

Nuž Čechové! vy bratří drazí!

Jen svorně, mužně k sobě stůjme!

Nám z blízka, z dáli hrozí vrazi –

i my jim hrotné zbraně kujme!

My za věc svatou vedem boje ;

za drahou vlasť, za práva svoje;

zdar hojný s nebes k nám se snese,

jen paže vzhůru! nedejme se!