Neděle v podjaří.

V slunečném svitu

v šíři a v dáli

dřímají pole,

lesy a skály;

nad ně se nebe

sklání tak z ticha,

jako když ptáče

perutě šíří

a na svém hnízdě

v mechu a pýří

hledí a dýchá. –

Modlitbo svatá,

modlitbo tichá,

jež v tomto mžiku

v prsou mi dýchá,

jak také nade mnou,

dítětem zniku,

nebesa z ticha

perutě šíří, –

dřímavou tiší

naplň mi duši,

hřej tam a bydli;

neleť mi k výši,

jediným hlesem,

který se slyší;

nebe tě tuší

pod svými křídly.