NEDĚLE V ROBINSONU.

Mohutných stromů v korunách jak klícky

besídky, a v nich štěbet jako ptačí –

blíž pohleď, student s grisetkou to vždycky,

máj zkvetlý kol i v oku jich se zračí.

Jak útulno tu, svěže, romanticky!

Tam dole pestrý lidí roj se tlačí,

zní kolovrátky, smích kdes, flegmatický

jen krčmář nosit číše sotva stačí.

S omáčkou králík – k idylle to dosti,

a Pařížan se v sedmém nebi cítí –

však jaro kouzla pro všecky má hosti!

A dál zas kolotoč se vírem kroutí,

houpačky, střelnice – já zdám se sníti,

mním, v Čechách jsem kdes na vesnické pouti!