Neděle.

Přilétla s nebe

neděle svatá

v průvodu její

slunka zář zlatá.

Krajinou vane

větříček svěží,

do chrámu volá

zvonek na věži.

Údolím, polem

v svátečním šatu

vše do svatyně

se béře v chvatu.

Tam před oltářem

zástup se sklání,

nebesa prose

za smilování.

Tam žebře matka

za drahé dítě,

by je svět nestrh’

v lákavé sítě.

Tam zírá otec

s důvěrou k nebi

a Všemocného

vroucně velebí.

Tam prosí bratr

za sestru svoji,

by ji Pán sílil

v života boji.

Tam najde chudák

potěchy, klidu,

když si postýskal

na tu svou bídu.

Ba, co po týden

srdéčko svírá,

v neděli Pánu

každý otvírá.

Povždy tě vítám,

neděle drahá,

vždyť jsi nezměrným

nám zdrojem blaha!