NEDĚLE

Slunečná jarní neděle,

děti již skáčí vesele;

radostně září jejich hled,

chce se jim z města na výlet.

Ať jdou si v pole za bránu,

já u knih, práce zůstanu,

klid svatý bude, pokoj, mír,

pár slok snad hodím na papír.

A odešly a ticho je.

Nuž, do práce, nuž, do boje!

A péro v ruce, sedím sám

a přemítám a přemítám.

Slunný se v pokoj lije jas

tu na knihy, tam na obraz

a zlatí zašlý jeho rám,

já přemítám a přemítám.

A prchly celé hodiny,

a papír čist a nevinný,

ne já, to má tu socha dlí,

a myšlenky mé utekly.

Mně utekly – kdy, ví sám Bůh –

za mými dětmi v slunný luh

a s mými dvěma okáči

na květné stráni skotačí...