NEDĚLEJ MNĚ DĚTÍ...!

Už čtvero sedí nás kol stolu

a chce se jíst a chce se pít,

jen dlouhou bídu třeme spolu

a marně čekáme na klid.

Těch pár tvých korun sotva stačí,

by spárem nezachyt nás hlad,

náš chodníček se zrádně stáčí,

tož, hochu, pozor! rozum měj

a dětí mně už nedělej.

Dvé dětí máme. To už mnoho!

My s jedním mohli dobře žít.

Rci, nač mám rodit, rci, pro koho?

Na porážky jde chabý lid.

Dost masa pro stroje a děla,

dost hlasovacích figurek,

však nikde hrdá, čistá čela...

Tož, hochu, pozor! rozum měj

a dětí mně už nedělej.

Jsme většina a přece biti,

a sebe bijem nejvíce.

Tož slibme sobě: neroditi

psích duší marné tisíce...

Zas v objetí své strhnu tebe

a dám se ti pro sladký mžik;

však zadarmo nic nedá nebe,

tož, hochu, dobrý pozor dej

a dětí mně už nedělej.